Odevzdání se

Jsou situace kdy až do poslední chvíle chtete mit věci pod kontrolou.Stále se snažíte věci řešit a bojovat s osudem. Vyžaduje to spoustu energie. V tomto boji je vždy vítěz a poražený. Ne vždy jsme vítězem my. Ale i tak se stále snažíme bojovat až do hořkého konce. Kdy už nemáme sílu a nenergii. A pak to vzdáme.Vzdáme to na celé čáře. Uznáme naši porážku a v duchu si řekneme že už nebudeme bojovat. A necháme věci at se stanou.  Odevzdáme se osudu a řeknem si. A teď  se děj vůle boží. A vůle boží začne konat. Vůle boží vždy koná v náš prospěch. Jen o tom ale nevíme. My totiž nevěříme v boha. Nevěříme na VESMÍR. Nevěříme na Universum, na nesmírnou inteligenci která je všudypřítonmá. Nevěříme na vesmírnou moudrost která prostupuje vším, všechno prpojuje, a vše se snaží uvést do harmonie. Ví vše o všech a o všem. Ví o všech souvislostech, které my ze svého omezeného rozhledu nikdy nemůžeme vědět. Pouze však do chvíle, kdy se bohu odevzdáme. A necháme se vést. Necháme se vést silou která zná nejlepší cestu. Je to cesta na které překážky ustupují a na které jsme popoháněni proudem který nás podporuje a vede. A toto zpravidla pochopíme a spadneme až na dno. A pak se znova odrazíme a jdeme po naší cestě na které nebojujeme.Ale nemusí to tak být vždy. Nemusíme spadnout až na uplné dno.

 

MzIwMm