» O synchronicitě

 

 

Byla doba kdy jsem synchronicitu nevnímal. Žil jsem běžný život a všechno v něm běželo podle zažitých pravidel. Zažitých pravidel. Ta pravidla byla tak zažitá pod kůží, že je člověk bral jako samozřejmost. Vždyt se to tak má a musí. Říkal mi to ocec. Říkala mi to matka. Říkali mi to ve škole, v Pionýru, na vojně v práci. Říkali to strejdové, známí,kamarádi sousedé. Říkali to v televizi. a co je v televizi  to je zákon. Říkal jsem si to sám sobě. Ne vždy. Rebelie občas vytryskla na povrch a dala okusit pocitu že to může jít jinak. Bez musismu. Nadšení a vášen pro něco co vás baví a jde proti konvencí.Rebelie se projevovala dlouhými vlasy, džiskou,muzikou a hraním na elektrickou kytaru. A to pokračovalo a vyvíjelo se to. Kapelu nadšení posouvalo dopředu. Zábavy plesy  a bály. A pak konec svadeb a tancovaček. Vlastní tvorba. Nadšeni pro tvoření. Tvoření pro nadšení. Sedli jsme si v kapele všichni a to nás posunovalo dál.Synchronicita o které jsme nevěděli.Koncerty,nahrávací studia.  Vždy nás potkala nějaká další příležitost která s námi rezonovala a my šli za ní. Ne vše se podařilo ale ta cesta byla naplnující. Bylo nám 25 a a byli jsme free. A pak přišla dospělost, vztahy, rodiny a pocit zodpovědnosti.Zodpovědnosti ne jen za sebe. A tak se člověk stará už není tem rebel jako dřív. Hledá zodpovědnou práci. Ne nějaké muzicírování. Vždyt se to tak má a musí.Nepřipadá   to nikomu divně a dělaj to tak všichni. Člověk to bere jako fakt a je převážně spokojen. Všichni ale ne. Občas člověk narazí na jedince kteří vypadají jako z jiného vesmíru.  ZÁŘÍ.  Dělají co je baví a jde jim to dobře. Jsou v pohodě a mají tak nějak vždy to co si přejí mít. Peníze, auta, domy, přátele, ženy a tak vůbec. Vžy jsem přemýšlel a tak trochu záviděl jaké mají vždy štěstí.  Sázeli na štěstí a já na rozum. Tak sakra kde je ten rozdíl? Proč si připadám že v hloubi duše by to mělo být jinak? Synchronicita to je ten rozdíl. Ty drobné ukazatele směru můžeme zahlédnout když si dáme pozor. Nebo je můžeme ignorovat a jet stále stejným směrem jako buldok. Pak potkáme asynchronicity. Ale nevidíme je. Jsou to zakazy vjezdu, které  srážíme a dále se řítíme k propasti. Někdy pomaleji a někdy docela rychle. Ale nakonec pochopíme, šlápneme na brzdu a strhneme volant na stranu. Pochopíme i když narazíme. Je jedno ve které inkarnaci.A pak máme znova možnost všímat si těch správných značek. A být spokojení z toho, že co děláme s námi souzní. A ty věci okolo jako peníze, auta, domy, muži i ženy se jaksi dostaví mimochodem. Jen mesmíme tlačit ale být taženi. Entuziasmem a vírou.

ZmNlZGRjZm