» Nejčastější výmluvy
Bude to těžké

 

Jeden z nejčastějších důvodů proč se lidé vymlouvají,že nemohou něco ve svém životě změnit.,,

,,Udělat změnu je velmi náročné"

Tento důvod proč se lidé nakonec k něčemu nerozhodnou, je založen na iracionalitě.
Pokud jsme se již dostali do fáze. kdy se rozhodujeme jestli, změnu ve svém životě uděláme či nikoli, je to zřejmě proto že nejsme se vým životem spokojeni. Že nám náš život připadá těžký. Tak jaký je v tom vlastně rozdíl.Pokud jsme přesvědčení že v současné situaci trpíme bez výhledu změnu k lepšímu, proč v takovém stavu setrvávat.

 

 

Nedává to logiku.Je to proto,že naše utrpení je ještě snesitelné? Otázka zní. Proč nepodstoupit těžkosti v procesu který nakonec vyustí do situace, která je pro nás mnohem příznivější?Proč nepodstoupit těžkosti na omezenou dobu přerodu do lepří zivotní etapy, než přetrvávat v nespokojenosti dlouhodobě bez výhledu na dobrý konec?

A proč si vlastně myslet že to bude těžké. Nejsme zaseknuti v našich dogmatických myšlenkových vzorcích? Znám spoustu situací z vlastního života i ze svého okolí že pokud se rozhodneme ke změně musí být to rozhodnutí nezpochybnitelné. Že si za svým rozhodnutím stojíme.Rozhodnutí osvobozuje a je zaměřeno do budoucnosti. Potom změna probíhá velmi rychle a to co se táhlo roky jde najednou udělat lehce.. Nemůžeme se rozhodnout jen tak napůl.Nechávat si zadní vrátka.Možnost si to v průběhu rozmyslet. Nemít v tom mentálně jasno. Tento vesmír je mentální a poskytne nám přesně takovou změnu jakou si představujeme a na jkou se zaměříme. To nás nakonec nedostane vůbec nikam.
Není to ovšem pouze otázka rozhodnutí. Ta hlavní věc která v celém procesu změny je naprosto podstatná je to, pro co se rozhodneme. Na tom závisí zdali to bude těžké či nikoli. Proto je potřeba dělat taková rozhodnutí, která mají atributy abychom prošli cestou změny s lehkostí. Abychom překážky které se nám postaví do cesty (a překážky se dostaví zákonitě) překonávali co nejjednodušeji. Zásadní je, abychom se rozhodli pro to,čemu věříme. Čemu věříme z celé hloubi svého srdce. Abychom měli z toho, pro co se rozhodneme radost. Abychom to, pro co jsme se rozhodli ,dělali s nadšením a vášní. Pokud bychom se rozhodovali pouze na základě logiky a kalkulu (člověk má inteligenci na to aby ji používal) můžeme dojít k cíli také, ale ta cesta může být nakonec delší,může trvat déle, nebo se mohou vyskytnout takové okolnosti,že zjistíme že dojít do cíle je natolik komplikované,že to vzdáme.Navíc pokud nám to nepřinášelo uspokojení a radost. Nadšení a vášen jsou totiž raketové motory které nás ženou kupředu, a s nimi nám komplikace na cestě připadají mnohem snesitelnější a lehce zvládnutelné.

Jsem na to již starý

Jsem příliš starý už je na to pozdě.

Často se stkávám z názorem že jsem na změnu příliš starý, že už je pozdě. V knize ,, Konec výmluvám“ uvádí Dr. Wayne W. Dyer zajímavý případ jiného terapeuta kterému jedna žena tvrdila,že na to aby začala studovat vysokou školu je příliš stará. Její terapeut se jí zeptal. Když se rozhodnete jít studovat vysokou školu, kolik let vám bude za těch 5 let až jí dokončíte? To mi bude 50 let odpověděla žena. A kolik vám bude za 5 let když nebudete studovat? Žena byla viditelně zaskočena touto logikou. 
Všichni jednou umřeme. Na teto planetě nám by dán vyměřený čas. A je pouze na nás jak tento čas využijeme. Jak tuto prázdnou nádobu naplníme. Každá etapa života je trochu jiná.Ale není důvod aby každá etapa života nebyla vzrušující. Aby to nebyla nuda. V každé etapě života můžeme mít pocit že zažíváme dobrodružství. Že z toho co děláme a jak žijeme máme radost. Čistě z matematického hlediska tato výmluva také neobstojí. Pokud si myslíte,že v 50 letech už nemá cenu začínat s novými věcmi, je to jen pouhá iluze.Je to myšlenkové dogma. Naučený mentální stereotyp.Doba dožití se stále prodlužuje a dnes je kolem 80 let. Takže do konce života vám zbývá 30 let. To je ještě pořádná porce života.Uvědomte si kde jste byli před 30 lety. ANO to vám bylo 20 let a zdálo se vám že život máte před sebou.Na 30 let dopředu nikoho dvacetiletého ani nenapadlo plánovat.Pouhých deset let dopředu se vám zdálo jako neuvěřitelně dlouhá doba.A přesto jste byli plni plánů a chtěli jste prožít příští roky co nejintenzivněji,obklopeni přáteli. Měli jste lásky, zakládali jste rodiny a rodili se vám děti. Takže nikdy není pozdě začít dělat to co vás vzrušuje.Jít mezi podobně zaměřené lidi. Sdílet s nimi své prožitky a hovořit o své cestě. Nakonec zjistíte, že pokud budete přistupovat ke svému životu s otevřenou myslí a odložíte dogmata týkající se věku, budete potkávat spoustu podobně zaměřených a podobně uvažujících lidí kteří pro vás budou inspiraci.Stejné přitahuje stejné a je pouze na každém z nás jakou cestu si vybere. Zda si na příštích 30 let vyberu cestu rezignace a stagnace ,nebo cestu, kdy se vědomě rozhodnu naplnit čas který mi zbývá aktivitou a činnosti která mi přináší radost a pocit že opravdu žiji. Navíc v pozdějším věku jsme většinou již materiálně zajištění, naše děti již žijí své životy a tím se nám otevírá obrovský prostor který můžeme využít pro to, co chceme my sami.

Okolí mne za to odsoudí

To se neděla. Okolí mne odsoudí

Synonymem je ,,Co by tomu řekli ostatní“

Mnohokrát jsem nad tímto argumentem proč nakonec neudělat něco, po čem toužíme přemýšlel. Evidentně tady jde o neochotu postavit se kritice. Jde podvědomý strach z toho, že mne okolí odsoudí. Že okolí mne nebude chtít příjmout takového jaký jsem.Že nebudou ochotni akceptovat mé nejniternější tužby a přání. Je to otázka sebevědomí. Zkuste si ale odpovědět sami sobě. Jaký bych si představoval aby byl můj život. Jakou práci bych měl vykonávat? Jakého partneta bych chtěl po svém boku? V čem bych se mohl seberealizovat a jaká činnost by mi přinášela radost a naplnění? Uvědomte si že toto jsou vaše sny a představy které se vztahují k vašemu životu. Ne k životu někoho jiného. Ne k tomu jak žijí ostatní.Ostatní si svoji cestu vybrali a rozhodli se. Možná dobře a možná špatně. A možná sami pocitují vuči sobě samým selhání.A tudíž nemají ani zájem aby jim to někdo tím, že si žije život podle sebe, bourajíc konvence připomínal.A tak kritizují každého, kdo se snaží vybočit z řady.Všichni zajisté najdeme spoustu příkladů kdy nám bylo tvrzeno co se má a co se memá.

Takhle se matka dětí nechová.
Co by tomu řekli rodiče
Děláš ostudu naší rodině.
Musíš se živit normální prací jako slušný člověk.
Nejdřív práce ,potom zábava,

Uvědomte si že každý člověk je jedinečný originál, Vy nejste vyjímkou.Jste bytost s neuvěřitelným potenciálem, který má v sobě každý člověk,Jste projekcí a částí boha a bůh přece nedělá chyby.Takže je potřeba tento potencial v sobě najít. To co s vaší podstatou nejvíce rezonuje. A to co s vaší podstatou nejvíce rezonuje nemusí vůbec rezonovat s vaším okolím.Každý člověk ve vašem okolí je také jedinečný originál a to co s těmito lidmi nejvíce rezonuje je vhodné pro ně ale nemusí být vhodné pro vás. A pokud jsou ve vašem okolí lidé kteří mají podobné naladění jako vy, tak ti vás neodsoudí. Neodsoudí vás ani lidé kteří dobře chápou tento princip protože si tímto procecem vymaněni se ze závislosti na tom co řekne okolí prošli. A ledy se pohnou.Svět přece není černobílý a určitě se najde spousta lidí kteří vás neodsoudí ale naopak podpoří. Navíc všichni se ovlivnujeme návzájem a třeba zrovna vaše rozhodnutí jít vlastní cestou bude inspiraci pro další lidi, teří budou tento princip následovat. Možná právě tím si získáte obdiv a uznání.A s každým dalším krokem kterým se postavíme názorovým dogmatům a více se přiblížíme k našemu životnímu ideálu si posouváme i hodnotu našeho sebevědomí.

 

Nemohu si to dovolit

Nemohu si to dovolit.

Argument že nemohu dělat ve svém životě změnu, protože na to nemám peníze je zcela absurdní. Na první pohled to vypadá sice logicky ale pokud nad tím zapřemýšlíte do hloubky, zjistíte že to je obyčejná výmluva. Výmluva kterou používáme z lenosti. Je to lenost něco změnit ve své komfortní zóně. Jak se říká smrádek ale teploučko. Obecně známý citát,, Někdo hledá způsoby a někdo důvody“, na to přesně sedí. Něco ve svém životě změnit totiž není otázka peněz, ale otázka stavu mysli. Je to věc rozhodnutí.Pokud se rozhodnu něco změnit pak mohu začít jakýmkoli způsobem a mohu začít kdykoli. Nesejde na tom jak ta věc se kterou začnu měnit svůj dosavadní životní styl je veliká. Nemusíme přece dělat ihned zásadní obrovské životní změny do kterých budeme investovat spoustu peněz a energie. Nemusíme za sebou ihned pálit mosty. Jednak se tím ženeme do velkého rizika a taky na tak velkou a náhlou změnu nemusíme sebrat nikdy odvahu. Stačí začít s malými kroky u kterých můžeme brzy spatřit pozitivní výsledky. Můžeme jít postupnou cestou změny, která je sice dlouhodobější ale máme čas si jednotlivé kroky důkladně promyslet. Navíc tato postupná cesta nám dává možnost si na nové prvky našeho života zvyknout, Aby se staly trvalými návyky našeho způsobu žití. Přirovnal bych to k autoškole, kde na začátku nemáme ani ponětí jak se řídí automobil a musíme věnovat vědomé úsilí k tomu, abychom se naučili jednotlivé úkony potřebné k řízení vozu. Časem se tyto úkony tak zaryjí do našeho podvědomí, že již vůbec nepřemýšlíme nad tím jak řadit, brzdit, přidávat plyn atd. Staly se z nich automatismy.Trvalo to sice nějakou dobu,než jsme tréningem dosáhli dokonalosti ale již můžeme napřít mysl k novým výzvám a nemusíme se učením techniky jízdy dále zabývat. Stejné je to i s prováděním postupných změn v životě. Důležité však je, že celou dobu bychom měli mít na paměti, že jsme se rozhodli jít po cestě změny. A neuhnout. Neslevit ze svých konečných cílů. Nakonec po nějakém čase bude změna dobře viditelná, jestliže budeme trpěliví a důslední. Pokud budeme mít naše rozhodnutí změnit se a tím i naše okolí a životní podmínky stále na paměti, začneme pozorovat, že se kolem nás začínají dít věci, které pro nás budou velmi nenadálé a překvapivé. Najednou zjistíte ,že se dostanete do situací které vám nabídnou možnosti o nichž jste dříve neměli ani ponětí.Zjistíte, že za hranicemi vaší komfortní zóny, kterou jste se rozhodli opustit existuje svět, který je neuvěřitelně různorodý barevný a nabízející širokou škálu možností realizace.A mnohdy k tomu vůbec nepotřebujeme peníze. Nebo k vám přijde překvapivá nabídka práce za výbornou odměnu. Pamatujte,že každý jsme jedinečný originál který může dosáhnout v nějaké oblasti mistrovství a o jeho schopnosti může být obrovský zájem. A ten vám přinese do života tolik financí, kolik budete potřebovat. Ve výsledku zjistíte, že činnost kterou děláte, a kterou jste si vybrali z možností, jenž vám vesmír postavil do cesty vám dělá upřímnou radost. A při této činnosti jste tím co děláte tak pohlcení, že ztrácíte pojem o čase. Jste v přítomnosti. Jste napojení na univerzální inteligenci. A proto máte další nápady a inspiraci. A peníze už možná nebudou vaší hlavní mentální činností. Už pro vás nebudou na prvním místě, ale pouze jednou z mnoha dalších priorit

Ukázka ze semináře Vnitřní kompas

NzQ5MjA0ZT